Památky archeologické I. 1855, str. 21-44 , K. V. Zap: Výlet přes Plzeň do Teplé a jejího okolí.

„Půl hodiny za Křimicí a míli od Plzně přijeli jsme do Kozolup, první to vsi německé, kde jest farní kostel a nedostavěný zámek hraběte Schönborna, nyní sídlo vdov úředníkův jeho. Nápadné jest na této vsi množství Židův; počítá všeho všudy 35 domů a 235 duší, mezi nimi však 26 rodin židovských, v jichžto rukou vyjmouc hospodu všecky živnosti se nacházejí, neboť musí-li zde některá domácí křesťanská hospodyně kupovati máslo neb vejce, od nikoho nedostane toho, leč od Žida. Ale nejenom zde, nýbrž i v blízké vsi Malesicích jest 12 rodin židovských, a v nedalekém městečku Touškově, jež přes luhy za Mží, tak jako Malesice, z oken Kozolupského zámku spatřiti lze, ještě více se jich nalézá. Odtud vytloukají Židy s uzlíčky na ramenou selské statky na mnoho mil vůkl. Kozolupy byly již v 17. století němčeny; s určitostí však nelze udati čas, poněvadž Benediktíni Kladrubští, kteří zdejší hezký farní kostel vystavěli a faru obsazovali, okolo roku 1740 všecky starší listiny a matriky zničili, aby nebylo možně svědčiti, kam fara a kostel dříve náležely. Za Kozolupy dále k západu ležící vsi Věnoves č. Běnoves (Wenuschen) a Myslinka zněmčily se teprve za paměti nynější.

Rmutné byly myšlenky moje, když jsem s přítelem E. kráčel na výšinu nad Kozolupy, kde hraběcí ovčín a dvůr stojí, abych se zde na prahu oné zvláštní v zeměpu neznámé země, kterážto se Deutschböhmen říká, rozloučil na nějaký čas s pohledem na zem, kde český zpěv zaznívá, kde obličeje slovanské nás vítají, kde jasná barva slovanského kroje doliny a roviny upestřuje. I daleko viděti z výšiny této; před námi v utěšené dolině, v které se Mže s Radbuzou a Bradlavkou snoubí, rozkládala se výstavná Plzeň, nad kterouž vysoká štíhlá věž hlavního chrámu bdí; za ní zdvíhá se na obzoru u Plzence kuželovitá hora se zříceninou hradu Radyně, která nad dalekým okolím panuje, a na protější straně daleko na západu jako protiva Radyně vypínal se vrch a hrad Krasíkov čili Šwamberk, druhdy sídlo onoho slavného českého pána Bohuslava Švamberka, dříve nejhorlivějšího odpůrce Žižky a Husitův, který však roku 1421 na tomto hradě od žižky jat sám ke straně táborské přestoupil a jedním z nejčelnějších jejich vůdcův se stal. Na jižním obzoru modraly se v pásmě Českého lesa Přimda a Čerchov, dvě výjimečné vysoké homole, co strážníci vlasti na hranicích jejich. Pod námi velmi blízko rozkádaly se dvorky Bochova či Vochova, vesnice to ještě české; i nedalo nám to, abychom se ještě jednou nevrátili „do Čech“, neboť zde na výšině potkavše dvě Kozolupské selky dostali jsme již první německé Guten Abend. V krátce octli jsme se uprostřed vsi; výstavná brána panského dvora, ozdobená erbem vymřelých hrabat z Vrtby, obrátila na se pozornost naši. V bráně stála žena vysokorostlá v křídlatém čepci, bohaté šněrovačce a asi sedmeronásobných krátkých sukních, pravý vzor úplného obleku ženského této krajiny. Pozorujíc nás příchozích ohlížejících se, zvala nás s prostosrdečnou přívětivostí, abychom dále vstoupili a na dvůr a všecko, co by nás zajímalo, se podívali. Byla to šafářka. Uvedši nás do svého příbytku chtěla nám neznámým občerstvením posloužiti, od čehož jsme se stěží vyprosili. Tu jsme se dověděli, že Bochovský dvůr náleží k statkům knížete Jana z Lobkovic-Vrtby, že jest přifařen k Vejprnicům, velikou hodinu odtud vzdáleným, pročež že Bochovští spíše chodí na německé služby Boží do Kozolup, kde jich obyčejně bývá více nežli samých osadníkův Kozolupských. Mimo to nám vypravovala, přišedši do proudu řeči, že se ještě pamatuje na předešlý kroj Kozolupských osadníkův, který byl temnobarevný a zasmušilý, že se jim ale smáli, pročež se nosí teď ten, jako lid český v sousedních vesnicích. Tento výjev v Bochově učinil na nás přivětivý dojem, jaký každý cítí, potkávaje se z nezkalou prostomyslností našeho lidu českého. Za šem vrátili jsme se do Kozolup.

Zanechav rodinu svou v Kozolupském zámku nastoupil jsem s přítelem E. druhého dne ráno další cestu do Teplé“.

sázení lípy - 100 let republiky