Oto Brachtel ml.
Zájem o historii naší obce mi přinesl do rukou jednu velmi zajímavou fotografii. Ačkoli úplně přesně nevím, jaký objekt je na ni zachycený, domnívám se, že jde o starý gotický statek, jaké jsou kolem Plzně doložené (Durdík 2011).
Stručně k historii: Ves Kozolupy je prvně připomínána k roku 1186 ve falzu listiny ze 13. století. Tehdy jakýsi Předslav prodal části vsi kladrubskému klášteru. Jinou část vsi v té době vlastnil Chýna z Kozolup, který v listině figuruje jako svědek (Fridrich 1904 - 1907, 436 - 7). Roku 1366 je připomínán vladyka Zdeněk, který měl patronátní právo ke zdejšímu kostelu, který v uvedeném roce spravoval farář Jan z Kozolup (Sedláček 1908, 453; Podlaha 1908, 253). Ke konci 14. století jsou Kozolupy rozděleny na 5 částí, z nichž některé náleží i světským feudálům. Největší část Kozolup vlastnil Hrzek, menší díly Přibík, Záviš a Oldřich (Emler 1876, 5; Brachtel - Švábek 1987). Na počátku 15. století patřil vladyčí statek s podacím právem Otík řečený Rakús z Hradišťan, připomínaný mezi lety 1404 - 1418 (Sedláček 1908, 453; Brachtel - Švábek 1987). Pojeho smrti si tento majetek přivlastnil Racek z Honezovic, poručník Otíkových dětí (Brachtel - Švábek 1987). K roku 1465 se uvádí, že kozolupskou nápravu získal panoš Petr ze Stachova, který byl povinován službou vůči klášteru “na koni, v pancéři, samostřílem a klobúčci železném”. Protože ale klášter panošům Petrovi, Václavovi a Rackovi Rakúsovi, bratřím ze Stachova, dlužil větší obnos peněz, za to jim zastavil “službu nápravničí v Kozolupech, pod Touškovem na Mži, na tom dvoře kterýž jsú koupili od nebožce Miroše”. Pokud by klášter dluh nesplatil, zůstal by dvůr v jejich rukou, zároveň je klášter zbavil nápravčí služby (Strnad 1905, 219 - 220). Po Petrově smrti užíval dvůr Miroš, snad Petrův příbuzný (Strnad 1905, 112 - 113). V majetku Rakúsů ze Stachova zůstal dvůr až do roku 1482, kdy Racek Rakús postoupil dva lísty na nápravu v Kozolupech plzeňskému měšťanovi Mikuláši Urlejchovi (Strnad 1905, 226; Brachtel - Švábek 1987). V postupovací listině je jako svědek jmenován Jan Rakús z Kozolup, zřejmě totožný s Janem Rakúsem, který převzal roku 1430 správu otcova statku. Statek mohl být ještě v 80. letech 15. století jeho majetkem, Jan totiž žil ještě roku 1489 a vlastnil tehdy statek Svinnou u Hostouně (Brachtel - Švábek 1987).
Po smrti Mikuláše Urlejcha přechází náprava do rukou jeho ženy Kateřiny a následně jejich syna, kněze Brnarda. Matka, zesnuvší roku 1492, mu nápravu odkazuje (Strnad 1905, 295 - 296; Brachtel - Švábek 1987), ten ji ale nedrží dlouho. Zřejmě kvůli dluhům Bernard v roce 1512 odevzdává kapitule sv.Víta listy na nápravu, roku 1519 téže instituci prodává “dědictví své - dvuor pustý v Kozolupech tu u Plzně s poplužím a tiem co k tomu náleží” za 10 kop pražských grošů hotově a 6 kop grošů míšeňských, které měl dostávat ročně až do své smrti (Strnad 1905, 638 - 685; Brachtel - Švábek 1987).
Na počátku 16. století vlastnil Volf z Gutštejna v Kozolupech určitý majetek, roku 1509 se vyznal že “dědictví své Kozolupy, ves celú, dvuory kmetcí s platem a mlýn s platem” prodává kostelu sv.Víta v Praze za 800 kop grošů pražských (Pelikán 1950, 242; Brachtel - Švábek 1987). Kapitula sv.Víta tak po přikoupení nápravy a pustého dvoru od Bernarda vlastnila poprvé v historii Kozolupy sloučené, jiný majitel potom není pro celou 1. polovinu 16. století znám (Brachtel - Švábek 1987).
Roku 1550 je v Kozolupech připomínán svobodník Jan Pekař (Profous 1949, 353; Brachtel - Švábek 1987). Ten mohl získat dvůr od kapituly sv.Víta, tímto objektem mohla být jak stará náprava, tak pustý panský dvůr nebo jakýkoli jiný dvůr ve vsi, kterou mohla kapitula disponovat. Jan Pekař užíval s největší pravděpodobností panský dvůr či nápravu, panský dvůr se zdá být, ve srovnání s nápravou, významnějším objektem, roku 1519 byl jako pustý oceněn výše než náprava.
Tolik ke stručné historii obce a zejména k historii dvoru, jak se o něm zmiňují kusé historické zprávy.
Teď k jádru článku. Jak už jsem se na začátku zmiňoval, dostala se mi do rukou stará fotografie, zachycující blíže nespecifikovaný objekt v Kozolupech. Bohužel chybí bližší datace této fotografie, ale vzhledem k podobnosti s jinými fotografiemi okolních obcí bych odhadl, že snímek vznikl koncem 19. století, snad někdy kolem roku 1890. Objekt je dobře zachycený na katastrálním plánu obce z roku 1839. Podle katastrální mapy Fotografie zachycuje velmi zchátralou stavbu, která svojí podobou odkazuje starobylost svého původu.
Domnívám se, že objekt na fotografii zachycený může být původní nápravou.
K této domněnce mne vede samotná podoba objektu, jeho stavební dispozice i jeden detail, o kterém chci hovořit. Teď si dovolím malou odbočku. Sedláček ve svých hradech, v kapitole věnované Kozolupům, zmiňuje že v jeho době se v Kozolupech nacházelo stavení, jehož součástí byl gotický portál z bývalé nápravy (Sedláček 1905, 249). A tímto se dostáváme k jádru věci. Domnívám se totiž, že fotografie zachycuje tento Sedláčkem popisovaný objekt a že nejde o pouhý portál z nápravy, ale o onu nápravu samotnou. K této domněnce mě vede jednak samotná podoba objektu, který by, vzhledem ke svojí zchátralosti, mohl vzniknout ve středověku. K této domněnce mě vede konzultace s profesorem Durdíkem, který tuto domněnku nevyloučil (Durdík 2011).
Objekt z fotografie v současné době už neexistuje, zřejmě musel uvolnit místo stavbě staré školy v roce 1912, která na místě stojí dodnes. Jde u místo severo-východně od kostela, pod starou farou a silnicí z Plzně do Stříbra. V pozadí objektu je potom vidět dnes již taktéž neexistující zámek, který padl za oběť bombardování na konci války.
Tato fotografie je cenným příspěvkem k historii obce a zajímavým způsobem doplňuje a potvrzuje práci Sedláčkovu.
Literatura:
Brachtel, O. – Švábek, V. 1987: Kozolupy, okr. Plzeň – Sever, Hláska.
Durdík, T. 2011: rozhovor 9. 12. 2011.
Emler J. (ed.) 1876: Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379. Prag.
Fridrich, G. 1904 – 1907: Codex Diplomaticus et Epistolaris Regni Bohemiae I. Praha.
Kolektiv 1974: Soupis česky psaných listin a listů do roku 1526 I. 1/1. Praha.
Pelikán, J. 1950: Kozolupy u Touškova. Čas. spol. přátel starožitností LVIII, č. 4 Praha.
Profous, A. 1949: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny II. Praha.
Sedláček, A. 1905: Hrady, zámky a tvrze království Českého XIII. Praha.
Sedláček, A. 1908: Místopisný slovník historický království Českého. Praha.
Strnad, J. 1905: Listář města královského Plzně II. Plzeň.
SOA Plasy, Kronika Kozolup 1884
